V  Úbislavicích se narodil 8. Října 1838 známý jazykozpytec Jan Gebauer, český filolog světového jména, prof. University Karlovy. Vybudoval věd. bohemistiku. Napsal velkou Historickou mluvnici jazyka českého, Slovník staročeský, mluvnici nové spisovné češtiny. Měl rozhodující podíl v zjištění nepravosti Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Žil v severovýchodních Čechách, ale svůj rodný kraj, malebné podhůří Krkonoš, nosil stále v srdci a po celý život se sem vracel alespoň o prázdninách. Obraz svého rodiště vylíčil vřelými slovy:

   Údolí oubislavické je krásné svým položením a dále tím, že nižší jeho část od potoka vzhůru všecka je posázena ovocnými stromy, po obou stranách cesty i potoka jsou řadou baráky, nad nimi zase řadou chalupy a statky, a při každém statku a každé chalupě je ovocný sad nebo “zahrada“, a při každém baráku je zahrádka s tolika ovocnými stromy a stromky, kolik se jich tam vešlo. Z jara je stromoví samý květ, v létě a na podzim samé ovoce, když se urodí.

Uplynulo 160 let od narození Jana Gebauera

Nové Noviny č. 12, 16.října 1998, str.9

Úbislavice - V krásném údolí, které se táhne od Kumburku k východu, leží Úbislavice (dříve Oubyslavice), s potokem Oleškou, řadou podkrkonošských chaloupek, ovocných sadů, s kostelem a farou.

V chalupě č. 18 se 8.10.1838 narodil Jan Gebauer. Přestože pocházel z chudých poměrů, na přímluvu faráře Auera začal studovat od primy na jičínském gymnáziu. Každou neděli za ním přicházel tatínek s čistým prádlem, chlebem, brambory, prostě s tím, co doma bylo. Od tercie si přivydělával kondicemi, jimiž si jen málo mohl vylepšit krušný život chudého studenta.

Po maturitě vstoupil do semináře na studia teologie, která však brzy opustil a dal se zapsat na pražskou univerzitu ke studiu filozofie. Také studentské období v Praze protrpěl stálým nedostatkem prostředků. Prázdniny trávil jednak doma v Úbislavicích, jednak u svého strýce Václava Draslara v Radimi, bohatého sedláka a starosty obce. U Draslarů se pořádaly besedy ve prospěch knihovny, ochotnická představení i taneční zábavy. Také Gebauer hrával v Radimi divadlo, účastnil se besed a psával do pražských listů o nich zprávy. Duchovním otcem tehdejšího rozkvětu kulturního života v Radimi byl farář J. Tobiášek.

Po ukončení studií působil Jan Gebauer jako pomocný učitel na české reálce v Praze, od r. 1866 jako učitel češtiny a němčiny na reálce v Pardubicích, odkud přešel v r. 1870 zpět na pražskou reálku. Doktorátu dosáhl v r. 1872 a o rok později se rehabilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. V r. 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a ředitelem slovanského semináře a za rok se stal profesorem řádným. Byl členem zkušební komise gymnazijní a mnohých učených společností.

Nejdříve studoval jednotlivé slovanské jazyky, ale stále více směřoval ke studiu českého jazyka a k jeho starším památkám. Od poloviny 80. let otiskoval v "Pojednání Král.čes.spol.nauk" ukázky ze své velké práce o historické mluvnici české. Z této mluvnice vyšlo "Hláskosloví" (1894), "Skloňování" (1896) a "Časování" (1898). Druhé Gebauerovo životní dílo "Slovník staročeský" vyšlo po heslo "naliti". Jeho dokončení převzal E. Smetánka.

Vedle vědeckých děl napsal i řadu školních učebnic. Věnoval se soustavné práci na dějinách starší české literatury. Vědecký význam Gebauera je mnohonásobný. Důkladným studiem staročeských památek nashromáždil množství materiálu, který metodicky utřídil a vědecky zařadil. Z něho pak vyvodil zákony a pravidla, v nichž kladl hlavní váhu na staročeštinu, jíž přikládal normativní význam. Neměl rád libovolné zasahování a puristickou přepjatost do vývoje živého jazyka. Jeho názory ovlivňovaly i filology jiných oborů a měly tak vliv na české dějiny literární a zastavily zvrácené "brusičské" snahy.

Jan Gebauer podstoupil na základě svých znalostí význačný literární spor, jenž vrcholil v roce 1886 o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, ze kterého vyšel vítězně. Jak je všeobecně známé, sporu se účastnil i T.G. Masaryk. Výsledkem bylo dokázání jejich původu (V. Hanka) a oprávněná kritika českého nacionalizmu ve společnosti. Z Gebauerových prací zůstává však nejdůležitější "Historická mluvnice jazyka českého" a "Slovník staročeský".

Celoživotní vědeckou prací se tak rodák z Úbislavic, student jičínského gymnázia, zařadil mezi nejvýznamnější české filology. Zemřel 25. května 1907 v Praze.

Hana Trojanová

KDO BYL KDO v našich dejinách do roku 1918

GEBAUER Jan - český jazykovědec a literární historik
* 8. 10. 1838 Úbislavice u Nové Paky
+25. 5. 1907 Praha

Jan Gebauer, který je pokládán za zakladatele moderního bádání o ceštine, byl na rozhraní 19. a 20. století vudcí osobností nejen bohemistiky, ale slovanské filologie a slovanských studií vubec.
Po maturite na jicínském gymnáziu studoval na pražské universite klasickou a slovanskou jazykovedu. Po studiu ucil na reálkách v Praze a Pardubicích a soucasne také pracoval v redakci Riegrova Slovníku naucného (1861-65). Roku 1873 se habilitoval na pražské universite pro obor ceský jazyk a literatura, ale pozdeji rozšíril svou pusobnost na celou slovanskou filologii. Roku 1880 se stal na universite profesorem filosofické fakulty a po rozdelení university roku 1882 prešel na její ceskou cást, kde prednášel až do smrti.
Jan Gebauer - spolu s J. Gollem a T. G. Masarykem - mel rozhodující podíl v urputném boji o Rukopis královédvorský a zelenohorský, který rozvíril hladinu spolecenského života v záverecných desetiletích 19. století. Z puvodního zastánce jejich pravosti došel na základe jazykového rozboru k presvedcení, že jde o falza, a postaral se i o to, aby poznatky o Rukopisech získané jednotlivými vedními disciplínami byly navzájem porovnány a propojeny do podoby dukazu.
Stežejními díly Gebauera jsou Historická mluvnice ceského jazyka a nedokoncený Slovník staroceský. Nelze opominout ani jeho zásluhu na organizování tehdejšího vedeckého života, zejména jako dlouholetého redaktora odborných casopisu a revue.
(fh)
Syllaba T.: Jan Gebauer, Praha 1986

‹zpět na zajímavosti