Narodil se v Nové Pace v dnešní ulici Karla Záhorského, kde je umístěna pamětní deska. Kde, kdy a jak ukončil svoji životní pouť, není dodnes známo a rouška záhadného zmizení kdesi v Itálii pravděpodobně nikdy nebude poodhalena. Jediné pevné datum v životě novopackého rodáka malíře Josefa Tulky je tedy 3. leden 1846, kdy se narodil v rodině krupaře Jana Tulky.

Předškolní léta prožil ve svém rodném domku nedaleko novopackého náměstí, v blízkosti domu sochařské rodiny Suchardovy, ke které se vztahují vzpomínky na první chlapcovy umělecké zážitky. Nevíme, zda Jan Tulka bydlel se svou rodinou v tomto domku až do roku 1852, kdy se z neznámého důvodu stěhoval zpět do svého rodiště Oubyslavic.

V Oubyslavicích, kde se otec stal hostinským a obchodníkem s ovocem, se existenční podmínky rodiny již zlepšily; nejstarší syn Josef zde začíná navštěvovat obecnou školu s prospěchem vzorným, který je potvrzen četnými zachovanými písemnými pochvalami. Jeho všestranné nadání, zpěv, divadlo, hudba, kreslení a veršování, to vše mu pomáhalo k úspěchům a oblíbenosti u spolužáků i profesorů. Z této rané doby se zachovala také oválová akvarelová kresba Oubyslavic. Kolem roku 1852 se rodiče přestěhovali do Úbislavic, kde také Jan chodil v letech 1852 - 1858 do školy. Až do roku 1867 se zde v jedné třídě učilo česky a v druhé německy.

Po studiích na jičínském gymnáziu odešel Tulka proti vůli svých rodičů, kteří z něj chtěli mít kněze, na malířskou akademii do Prahy. Zde mezi jeho učitele patřil i německý malíř Josef Trenkwald, který od roku 1865 zastával místo ředitele akademie. Tulka v té době vedle výtvarné činnosti účinkuje i v divadelním orchestru a opisuje noty, aby získal peníze na obživu. Právě na doporučení Trenkwaldovo získal první větší práci, když se se svými spolužáky podílel na výzdobě Thunovského paláce. Několik dalších let vyplňuje jeho život učitelská práce, v rodině hospodářského rady Horského, v Býchorách u Kolína či na pražské reálce a gymnáziu, kde vyučoval kreslení. Kantořina však Tulku příliš neuspokojuje. V roce 1875, po smrti svého otce, přijímá nabídku prof. Trenkwalda, který je od roku 1872 profesorem akademie výtvarných umění ve Vídni a spolu s ním a dalšími umělci se podílí na výzdobě votivního kostela ve Vídni kde pracoval tři roky na malbách na skle. V roce 1879 se zúčastnil soutěže na výzdobu lunet v lodžii Národního divadla a jeho návrhy byly přijaty. Realizací pěti lunet se postavil po bok takových malířů, jako byli Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais a Václav Brožík, Julius Mařák a další. Josef Tulka zažil provizorní otevření Národního divadla v roce 1881 i jeho požár, který jej téhož roku značně poničil. Jeho lunety řádění živlu přežily, ale Tulka se jejich opravy již neúčastnil. Jeho pět lunet můžete vidět při pohledu z Národní třídy. Neuspokojené ambice a talent, který nemá možnost se svobodně rozvinout, ho vedou k rozhodnutí odejít do Itálie a hledat klid v klášteře. Před odchodem spálí většinu svých děl, a tak se dochovaly jen studijní kresby a pět kartonů nakreslených pro lunety Národního divadla. Zvláštní je, že Tulka při svém odchodu a zničení svých prací napsal jejich seznam.

Počátkem ledna 1882 opustil Prahu, snad vlivem sporů s Ženíškem. Je ještě zaznamenán jeho pobyt z 5. ledna ve Vídni. Stopa definitivně mizí v Itálii. Bezvýsledné je i pátrání Pirnerovo a Zeyerovo. Poslední známkou jeho přítomnosti je zápis v hotelu v Padově. Další Tulkovy osudy halí neproniknutelná rouška tajemství, která během dalších let dala vzniknout mnoha, někdy až fantastickým, hypotézám o jeho dalším osudu. Na závěr vlastní Tulkova slova z dopisu napsaného 8.září 1877: "Jen jediným větším dílem historickým chtěl bych ozdobit svou vlast. Blažen bych byl, vida, jak přicházejí jonáci a pohledem na mé dílo učí se cítit, co je láska k vlasti a národu."

Použitá literatura:

•  Nové noviny č.1/01 z 5. ledna 2001, str. 6, autor: Václav Franc
•  http://munovapaka.cz
•  FREIMANOVÁ, Milena: Josef Tulka, Praha 1965

Další literatura:

BENEŠOVÁ, Zdeňka: Národní divadlo	1999	kniha
DVOŘÁKOVÁ, Zora: Když ještě nebyli slavní	1988	kniha
DVOŘÁKOVÁ, Zora: Když ještě nebyli slavní	2000	kniha
FREIMANOVÁ, Milena: Josef Tulka	1965	kniha
MATĚJČEK, Antonín: Národní divadlo a jeho výtvarníci	1934	kniha
MUDROVÁ, Ivana: Ztracený malíř vyzdobil loggii divadla lunetami	2003	dílčí část, článek
NÁROD: Národ sobě	1940	kniha
VAVROUŠEK, Bohumil: Josef Tulka	1940	kniha
WENIG, Jan: Prahou za hudbou	1972	kniha
ŽIŽKA, Leoš Karel: Staropražské vzpomínky	1946	kniha

‹zpět na zajímavosti